Dubějovice byly založeny na lesní půdě ve dvanáctém století zemanem nebo snad vladykou Dubějem. Majetek rodiny tohoto zemana zůstal ve své původní velikosti po dobu jednoho století. Některý z jeho nástupců, patrně ze strachu o spásu své duše, věnoval dva selské lány ze svojí půdy /120 jiter/ faře v Trhovém Štěpánově. Z roku 1379 byla objevena zpráva v majetkových soupisech štěpánovského faráře, kterému byli povinni majitelé dvou statků z Dubeyowicz, odvádět poddanské dávky. Vlastníci se střídali. Část obce patřila panu Šternberkovi k Trhovému Štěpánovu a k Vlašimi. Další část obce byla součástí kraje Čáslavského. O třetí samostatné části Dubějovic se dovídáme nejpozději. V roce 1541 shořel pražský hrad, kde byly uschovány zemské desky a s nimi zapsána zemská práva. V deskách byly zapisovány i všechny svobodné majetky, majetky šlechtické, i tak zvané dědinické-svobodnické. V letech 1542-1543 bylo nařízeno, aby si každý nechal ověřit a opět obnovit zápis svého majetku v nových zemských deskách. Odtud víme, že r. 1537 prodal Dušek Špitálský, dědiník ze vsi Sedmpán, dědictví své v Dubějovicích a to „dvuor poplužný s poplužím, s dědinami, lukami, lesy, potoky a rybníky i se vším panstvím, za sumu 145 kop grošů pražských, Jakubovi ze Sedmpán a jeho synům Tomášovi a Václavovi“. Tento vklad do zemských desek byl obnoven v r. 1541 a jeho obnovení zprostředkoval v Praze podle dochované plné moci šlechtic Jan Čejka z Olbramovic na Souticích. Žil tehdy ještě jiný dědiník – svobodník, který se psal po Dubějovicích, a to Jan Rajzek z Dubějovic. Ve vsi neměl ale již žádný majetek. O sto let později máme znovu jeden pramen o svobodnickém dvoru v Dubějovicích. Z roku 1651 se zachoval seznam svobodníků z kraje čáslavského od Matěje Viléma Brzotického a Jana Švendy-Kosteleckého v Arbelovicích. Seznam neříká ničeho o majetku, jen skromně počítá duše. V 17 století se dostal svobodnický dvůr v Dubějovicích do majetku deskového statku v Souticích. V době vlády Marie Terezie- Josefa II , byly vyměřovány pozemky a později byly tvořeny tzv. berní-katastrální obce. Dubějovice také dostaly zvláštní území a staly se katastrálním územím o celkové výměře asi 2,12 km čtverečních tj. asi 212 ha. Roku 1874 je v Dubějovicích 276 obyvatel a z toho 24 židů. Jedna židovská rodina zůstala v Dubějovicích až do roku 1924. V roce 1893 vykazuje zde statistika 43 domy a 264 obyvatel, v roce 1910 rovněž 264 obyvatel., v roce 1913 jsou to 43 domy a 244 obyvatel.Od roku 1850 do roku 1913 se snížil stav obyvatel v Dubějovicích o 107 obyvatel. Po roce 1850 byla ze dvou katastrálních obcí Dubějovic a Sedmpan utvořena jedna politická správní obec se jménem Dubějovice, ale po prvé světové válce se obec opět rozdělila znovu na dvě obce.
Ve vesnici stávala veřejná kaple sv. Jana Nepomuckého, která byla následkem josefínského nařízení roku 1791 zavřená a veřejně prodána. Roku 1872 vystavěli si občané novou kapli svatému Janu Nepomuckému. V letech 1860 až 1870 odjelo z Dubějovic několik rodin do Ameriky, aby si našli lepší živobytí. U tohoto křížku se vždycky před odjezdem modlili a loučili se svými přáteli a sousedy.
V roce1907 byl učitelem Šimáčkem ze Soutic založen první hospodářský spolek – Čtenářsko-hospodářská beseda pro Dubějovice a okolí. Spolek mimo jiné nakupoval umělá hnojiva a semena. Z počátku byla ke spolku nedůvěra. Později lidé poznali výhody a spolku si vážili. Toho roku byl zakoupen první secí stroj, který používala celá vesnice. Později stroj již nepostačoval, a proto ti majetnější začali kupovat stroje vlastní. Spolek zanikl před první světovou válkou. Na jaře roku 1914 byl založen hasičský sbor. Hasiči zakoupili dvouproudovou stříkačku. Stála 3.500 zlatých, částečně vypůjčených nebo darovaných.
26.července 1914, v neděli odpoledne, právě o Soutické pouti, se po celé zemi rozkřiklo, že je mobilizace a vyhlášená válka. Okamžitě se rozváželi červené plakáty, „mobilizační vyhlášky“, které oznamovaly, že se musí do 24 hodin dostavit ke svým plukům všichni vojáci ve věku do 36 let. Byla to pro každého velká rána. V Souticích se tančilo ve všech třech hospodách až do rána. Druhý den odpoledne 27. července ve 3 hodiny jel po naší železnici dlouhý vlak od Dolních Kralovic. Měl samé kytláky (nákladní vozy) a byly již skoro plné. Vojáci z nich na každého volali, zpívali a slibovali si, že za 14 dní bude po válce. Z Dubějovic také narukovalo hodně vojáků. Bylo to velmi smutné loučení. Většina se nikdy nevrátila. Dne 8.září téhož roku, bylo to v boji na řece Drině, kde 102 Benešovský pluk zanechal své nejlepší síly. Co Srbové nepostříleli, vehnali důstojníci do dravé řeky, kde se všechno utopilo. Z Dubějovic tam zahynuli bratři Kulíkovi – Antonín a mladší Jan. Oba ženatí. Dále to byl Antonín Filip, Josef Havlíček, František Frait. Druhá kategorie branců byla do věku 42 let a následovala asi za 14 dnů po vyhlášení mobilizace. Na to hned museli narukovat rekruti, kteří byli odvedeni na jaře. Po vesnicích chodily rekvizice. Byli to vojáci. Hledali obilí, brambory, mnohým sebrali i poslední krávu. Po skončení války se domů nevrátilo 11 mužů. Roku 1928 se začala stavět okresní silnice z Trhového Štěpánova do Keblova. Silnici stavěl podnikatel Ing. Neubauer z Vlašimi. Veškeré práce se dělaly ručně. Kámen na štětění a štěrkování se lámal pod „Stráněmi“ u potoka pod Štěpánovem a v kopci, mezi Sedmpany a Keblovem.. Stavba trvala do roku 1931. Do roku 1940 obyvatelé Dubějovic nepocítili celou tíhu okupantů. Ale od roku 1941 se i dubějováků týkalo „ totální nasazeni do práce“. To znamenalo, že začal v plné síle fungovat aparát úřadů práce, které rozmísťovaly dělníky na různá pracoviště nejen v ČSR, ale i do zahraničí, hlavně do Německa, Rakouska a Polska. Byli to bratři Mejšnerové, Stanislav a František, Vláďa Hromas a Josef Hromas, kteří museli do ostravských dolů. Stanislav Žáček byl v Polsku ve Vratislavi, blízko u Vratislavi byl Jaroslav Hrabánek. Vlasta Mejšnerová a Františka Frajtová byly v Lipsku, František Hrabánek v Mostě, Josef Kulík a František Kulík v Rakousku, Ladislav Hataš v Lipsku.
V roce 1951 byl v Dubějovicích zřízen místní rozhlas.
V roce 1953-54 byla v Trhovém Štěpánově otevřena nová devítiletá základní škola, do které začaly chodit i děti z Dubějovic. První televizor byl 30. prosince 1956 přivezen a 5. ledna 1957 v 18 hodin večer navštívilo 22 diváků, převážně dětí, první televizní představení. V roce 1956 je v obci 13 motocyklů a v roce 1959 jeden osobní automobil staršího typu. Ke konci roku 1961 bylo v Dubějovicích 195 obyvatel. K 1.listopadu 1980 bylo celostátně provedeno sčítání lidu. K trvalému pobytu se přihlásilo 124 osob. K 31.12.2010 bylo hlášeno k trvalému pobytu 92 obyvatel. Ve vesnici je činný dobrovolný sbor hasičů. Ve spolupráci s městem Trhový Štěpánov bylo pro naše děti postaveno hřiště, kde se pořádají různé společenské akce – např. odpoledne pro děti, utkání v nohejbalu, tenisu, fotbalu. V hasičské zbrojnici, na návsi, se obyvatelé schází k projednávání svých záležitostí. Základní škola, zdravotní středisko, pošta, prodejny jsou v Trhovém Štěpánově, do kterého je spojení autobusy.
Použitý text byl vybrán z místní kroniky.